Bataan

1.dubna 1942

31.března 1942, hlavní velitelství 11.divize US Army, Marivales

Po proražení Abucay linie v základně Bataanského poloostrova se naše síly poměrně neuspořádaně stáhly na obranou linii Orion, zbudovanou o několik kilometrů dále v hloubce poloostrova. Tato linie procházející nejužším místem poloostrova nebyla ještě zcela dokončena a proto na ní byly ponechány jen zajišťovací jednotky filipínské armády a hlavní části sil 11. a 71.pěší divize se stáhly do hor na hlavní obrannou linii. Zde pak od večera 31.března 1942 očekávaly úder japonské císařské armády, těch žlutých ďáblů útočících s tasenými meči za nervy deroucího pokřiku BANZAIIII ...

7:00 1.dubna 1942, pozorovatelna minometné roty B, II.pěší prapor

Včera pozdě večer jsme zaujali pozice na kopci nad zálivem u města Bagac. K dispozici bylo několik zákopů táhnoucích se po hřebenu a několik okopů na odvrácené straně kopce. Ještě v noci jsme rozmístili minomety, ale k zastřelování už nedošlo. Ráno nás vzbudil poplach. Japonci útočí !!! Přes záliv byl vidět mrak zvířeného prachu nad jedinou silnicí táhnoucí se podél západního pobřeží poloostrova a pod ním se dala tušit formace nastupující 4.divize císařské armády. Škoda, že zatím mimo dostřel našich minometů. V duchu jsme s rotou filipínců bránících městečko Bagac, asi se dlouho neudrží, pokud nejde jen o průzkum bojem ...

Boj o Bagac

Už v průběhu dopoledne se ukázalo, že nejde o průzkum bojem. Japonské čelní jednotky rychle zlomily odpor na okraji města a podporovány svými lehkými tanky vtrhly mezi domy. Zde se filipínci statečně postavili na odpor a konečně jsme je mohli podporovat i palbou našich minometů, ale jak se do města postupně hrnuly další a další japonské jednotky, bylo jasné, že Bagac se neudrží. Už před polednem přišla informace, že stejně se vede 71.divizi na východní straně poloostrova a že město Orion už je v rukách nepřítele. V poledne už byla situace stejná i u nás. Poslední zbytky filipínské jednotky se pokusily prorazit po silnici směrem k našim liniím, ale i přes naši podpůrnou palbu se jim to nepodařilo. S hrůzou v očích jsme sledovali, jak je obkličují japonské tanky a drtí pod svými pásy ... k našim liniím nepronikl nikdo.

13:00 1.dubna 1942, tanková rota 11.divize, hlavní obranná linie

Když nad ránem přišla informace o útoku japonců, byly naše Stuarty už v plné pohotovosti kousek od hlavního stanu divize. Už na Abucay linii nasadili japonci tanky a tak se dalo čekat, že přijdou i nyní. A naším úkolem bylo připravit jim překvapení v podobě našich tanků. A tak jakmile přišel rozkaz, vyrazili jsme po silnici na sever, směrem k hlavní obranné linii. Vzhledem k nebezpečí japonských letadel trvala cesta skoro dvě hodiny, ale když jsme dorazili k velitelství II.praporu, byl na hlavní linii zatím klid. Jen z údolí jsem doléhal hluk boje a nad hlavami nám přeletovaly granáty 75mm děl střílejích odněkud z týla.

Po poledni už ale bylo vše jinak. Z města v údolí se směrem k nám valí tlupa japonských tanků a hned za nimi postupuje několik rojnic japonské pěchoty. Do okopů našich pěšáků začala bušit japonská dělostřelba, která se ukázala být na naše opevnění až příliš účinná. To nevypadá dobře. Sotva se japonské tanky vyšplhaly asi do půlky svahu, dostáváme rozkaz k přesunu na pravé křídlo k I.praporu a úkolem napadnout postupujícího nepřítele z boku. Přesouváme se vysokou trávou a přes několik strží, ale nakonec dorazíme v pravý čas a rychlou palbou našich granátů se nám daří zničit asi šest japonských tanků bez jediné vlastní ztráty. Japonské tanky se sice stahují, ale nastupuje japonská pěchota a díky podpoře dělostřelectva postupně vytlačuje naše pěšáky z předních pozic.

První linie obrany

22:00 1.dubna 1942, rota B, II.pěší prapor

Už v průběhu večera jsme několikrát museli nasadit všechny dostupné síly, abychom odrazili japonský útok podél hlavní silnice. Oporou se stala usedlost na hřebeni silnice a bunkr nedalo od ní. Usedlost několikrát změnila majitele, ale pokaždé se nám podařilo díky podpoře těžkých děl na Corregidoru japonce zase zahnat. Dokonce se podařilo zajmout několik jednotek, které se dostaly příliš vpřed a po našem útoku se zcela dezorientovány ocitly v našem obklíčení. To jsme ale netušili, co nás čeká v noci.

Noční boje

Sice se setmělo, ale boje neutichají. Naopak, japonci se na nás tlačí čím dál víc. Co chvíli se na hřebeni ozývá volání BANZAI po kterém vždy následuje zuřivá zteč. Dokud bylo světlo, tak nám hodně pomohly naše tanky a těžké kulomety, ale po setmění, přestože obě strany osvětlují frontu světlicemi, se naše palebná převaha přestává projevovat. Už kolem půlnoci je situace kolem usedlosti na silnici neudržitelná a podle zpráv od I.praporu i jejich linie je hroutí. Nakonec přichází rozkaz ustoupit na další záchytnou linii, což je v našem případě hacienda v palmovém háji na malém kopci nad silnicí, asi 1km za současnou linií.

04:00 2.dubna 1942, hlavní velitelství 11.divize US Army, Marivales

Po celodenním boji je situace na hlavní obranné linii napjatá. Sice stále držíme celistvou linii, ale už jsme přišli o první obranná postavení a celá fronta musela ustoupit o kousek vzad. II.prapor na příbřežní frontě dostal už hodně do těla a je postupně posilován jednotkami I.praporu, který dosud držel frontu ve vnitrozemí, kde nepřítel postupuje jen menšími silami a fronta je zde více méně stabilizována. Nejhorší je teď asi situace na druhé straně poloostrova, kde se brání 71.divize. Japonci zde provedli řadu banzai útoků v průběhu bojů o Limay a velká část jednoho z praporů 71.divize byla zcela zničena.

10:00 2.dubna 1942, pozorovatelna minometné roty B, II.pěší prapor

Po nočním ústupu byla naše minometná baterie umístěna na malém útesu nad hlavní silnicí, asi 500m za haciendou, která se měla stát alphou a omegou naší hlavní obranné linie. Od samého rána japonci zuřivě útočili podél silnice, kterou ale docela spolehlivě kryl nedaleký bunkr, na který se pokusili zaútočit jen jednou a byli krvavě odraženi. A tak se rozhodli zkusit to po druhé straně silnice, tedy přes haciendu.

Hacienda

V deset hodin dopoledne se japoncům poprvé podařilo obsadit haciendu a vytlačit z ní naše dezorientované jednotky. Velitelství ale nařídilo protiútok a tak bušíme do haciendy granát za granátem, stejně tak i divizní dělostřelectvo. Pak do útoku vyrážejí naše tanky a rota mariňáků, která přišla posílit II.prapor. Japonci bojují do posledního muže, ale nakonec jsou v haciendě pobiti a hacienda je opět naše. Než se ale stačíme vzpamatovat, zvedne se vlna japonských pěšáků a za pokřiku banzai se opět vrhli do útoku. Tanky se dostávají do přímého boje a několik jich je vyřazeno granáty a palbou japonských tanků, které se od nich ale drží v uctivé vzdálenosti. Střílíme minometama na přímo, tak blízko se už bojuje. I naši mariňáci bojují do posledního dechu, ale nakonec jsou udoláni. A další náš protiútok a ještě jednou před polednem haciendu obsazujeme. Je to už ale naposled ...

14:00 2.dubna 1942, tanková rota 11.divize, pobřežní silnice

Polední boj naší tankové roty skončil. Zbyla nás sotva polovina, rota vykrvácela v zuřivých bojích kolem haciendy. Ale přesto statečně kryla ústup zdecimovaných pěšáků podél silnice směrem k poloostrovu, kde se hlavní velitelství rozhodlo vybudovat poslední obrannou linii a zde se bránit do posledního dechu. Ostatně o moc víc než ten poslední dech nám už nezbývá. Navíc se proslýchá, že se nám japonci vyloďují někde v týlu a protože umlkla děla z pevností na Corregidoru, která nás doposud podporovala, obáváme se nejhoršího ...

16:00 2.dubna 1942, hlavní velitelství 11.divize US Army, Marivales

Situace se zhoršuje, kam se podíváme. Kolem poledního přišel radiogram z Corregidoru, že japonci se asi chystají vylodit na ostrově. Nevěřili jsme, vyběhli jsme na nejbližší útes a zaměřili dalekohledy na vzdálený ostrov. A skutečně, kolem ostrova se to hemžilo vyloďovacími čluny japonského námořnictva. Co chvíli sice některý z nich dostal zásah, ale přesto bylo vidět, že se na břehu zachytily už první japonské jednotky. Dokonce několik tanků popojíždělo po plážích ve snaze najít cestu do vnitrozemí. V průběhu celého odpoledne jsme sledovali vývoj a udržovali spojení s pevností. Už krátce po vylodění se japoncům podařilo rychlým úderem obsadit jednu z pevností, ale jinak situace vypadala stabilizovaně. Japonci podle všeho utrpěli značné ztráty a další pevnosti jen tak neobsadí, nicméně obsadili větší část ostrova a hlavně nás svým vyloděním připravili o důležitou podporu děl, kterou nám doposud pevnosti poskytovaly.

Corregidor

Vzhledem k situaci na hlavní frontě jsme rozhodli, že zdecimované jednotky 11.divize nebudou ustupovat až k Marivales, ale pokusí se zachytit na poloostrově jihozápadně od současných pozic. Díky vybudovaným bunkrům je zde naděje, že se tu byť oslabené jednotky přeci jen udrží. Na pomoc je jim vyslána poslední záložní rota, která doposud držela pozice v Marivales.

04:00 3.dubna 1942, rota B, II.pěší prapor

Náš noční ústup od fronty v okolí haciendy se změnil v tragédii. Japonci nám jsou stále v patách a navíc nás obcházejí po křídle. Navíc ani noc nezabránila v pokračování intenzivních bojů, naopak, aktivita japonců, jakoby tušili, že meleme z posledního, výrazně vzrostla. Naše linie je tenká a velká část jednotek zcela vyčerpaných. Někdy kolem půlnoci jsme dorazili do bunkrů, které nám určilo velení jako další linii obrany. První japonské údery jsme zde snadno odrazili, ale podle světlic, které se objevují už i jižně od nás budeme brzy obklíčeni. A posily, které nám slíbilo velitelství, stále ještě nedorazily ...

Noční ústup

16:00 3.dubna 1942, Matto, velitel 11.divize US Army, hlavní japonské velitelství

Dnes přestala existovat 11.pěší divize americké armády na Filipínách. Zbytky pěších praporů se v průběhu nočních bojů sice stáhly do bunkrů na poloostrově, ale sotva se rozbřesklo, bylo vidět, v jak zoufalém postavení se ocitly. Všude kolem byly japonské jednotky a japonské tanky početně mnohonásobně přesahující naše jednotky. Bunkry tak byly navíc odříznuty od týlových složek a dělostřelectva a hlavně od poslední posilové roty, která jim byla vyslána na pomoc. Nezbylo, než dát povel k ústupu zbývajících jednotek ve směru na Marivales a doufat, že se japonci alespoň zdrží ničením zbytků pěších praporů. Tato naděje se bohužel nevyplnila. Japonců byla dostatečná převaha, aby se mohli věnovat oběma cílům a tak i ústup na Mariaveles se změnil v masakr našich jednotek. Několikrát osobně pomáhám odrážet útoky japonských tanků na kolonu našich děl a radiových vozů, ale nakonec se do Mariaveles dostávají jen žalostné zbytky 11.divize, přičemž už v průběhu dopoledne padly obklíčené bunkry na poloostrově. K dovršení katastrofy se přesně v poledne probily japonské tanky do našeho hlavního stanu v Marivales. Ve dveřích velitelství stojí japonští vojáci a míří na nás svými bajonety ... zvedáme ruce ... zajetí ... konec ...