Karpaty

Hlavní srazový scénář představoval postup československého sboru ke státní hranici v úvodu Karpatsko-dukelské operace. V roli německých obránců byl Matto a Arkady, jednu skupinu vedl Mpmv a měl pod sebou Zdenka, Jalundu a PvPho, proti nim stál Matto a druhou vedl Kájik a dohlížel na Azazele a Milana, přičemž zdatným protivníkem jim byl Arkady.

Report jsem tentokrát nesepsal, ale se svým reportem mile překvapil PvP ... nejenže popsal boj své skupiny při postupu přes město Dukla a do Dukelského průsmyku, ale ukázal, že už v té době byla řada důstojníků ČS sboru nasáklá komunistickou ideologií a móresy Rudé armády ...

Z deníku plukovníka PvP

Sedím v zákopech v karpatských lesích a píšu deník. Je říjen 44 a jsme kousek na našich hranic a všech kolem se zmocňuje vzrušení. Tak blízko domova. K hranicím je to jen pár kilometrů a jak všichni doufáme začne brzo útok. Útok mají vést dvě skupiny pod velením plukovníka MPMV a Kajika a mezi vojáky se proslýchá, že vrchní velení vyhlásilo závod o to kdo bude první na hranici. V několika předchozích bitvách jsem prý neprojevoval dostatečnou rychlost postupu a dostal jsem od vrchního velení důtku. V dalších bojích se budu snažit napravit reputaci.

Přichází plukovník MPMV a oznamuje, že útok začíná. Přiděluje jednotlivým velitelům jejich úseky. Mě přidělil úsek sousedící se skupinou plukovníka Kajika do středu útoku. Prý, když už zase budu pomalej tak možná pojedu za Kajikem trochu rychleji. Nevím co by na to řekl soudruh Kajik ...

Vpřed !!! Prvním cíl je Wrocanka. Jak se dalo předpokládat k Wrocance dorazily první Kajikovo jednotky a dostaly se do palby německých esesáků. Po rádiové domluvě moje jednotky podpořily skupinu plukovníka Kajika a za 6 minut odkráčela rota německých esesáků do zajetí. Nepamatuji si, že by byla tak rychle někdy rota esesáků zajata. Německý velitel určitě počítal, že se tyto jednotky udrží déle.

Obklíčení Wrocanky

Po tomto úspěchu pokračují moje jednotky k hranici. Jednotky plukovníka Kajika jedou po dobré silnici a tak se mým jednotkám vzdalují. Snažím se jej držet, ale je prostě rychlejší. U další vesnice Zboiska naráží na tuhý odpor, kdy němci brání most a neumožňují další postup. Jednu chvíli se zdá, že soudruh Kajik vesnici obloukem mine. To už se k vesnici u druhé strany dostaly i moje jednotky. Tanky střelbou demoralizují německé obránce, což je však málo. Mezi mnou a němci jsou minová pole. Hledám dobrovolníky pro průchod minovými poli, neboť ženisté jsou daleko za námi. Přihlásil se četař Hujer se svou četou - už mnohokrát projevil velké odhodlání. Po krátkém odpočinku zahájil útok přes minové pole. Němci jsou tímto činem zaskočeny tak, že po našich vojácích nestřílí. Několik chlapců šláplo na miny, Hujer však pokračuje vpřed. Za minovými poli naráží na četu němců a ztečí je zažene do obraných pozic k mostu. Do útoku se přidává několik tanků a dokončují obklíčení. Jak se později ukázalo z výslechů, četa německých ženistů opustila krátce předtím pozice v lese u vesnice, aby se vyhnula naší dělostřelbě, čímž umožnila obklíčení jednotek u mostu. Pak nastoupily Kajikovo jednotky a do zajetí putovala další rota němců. Ještě obsadit poslední zákopy s AT děly - Kajikovo jednotky jsou všude - Zboiska je naše.

Po dobytí Zbiosky se moje skupina rozdělila - pěchota vyrazila na pomoc MPMV a tanky s 3 četami pěchoty pokračovaly s Kajikovými jednotkami na Duklu. Zpočátku se naše jednotky, útočící na Duklu promíchaly a tak jsem chvílemi slyšel ve vysílačce nadávat soudruha Kajika, že co se tam pletu a podobně. Nakonec se jednotky podařilo přeskupit a Kajik zahájil útok na Duklu. Postupoval pomalu, ale jistě vpřed a moje tanky mu poskytovaly palebnou podporu. Po těžkých bojích a oboustranně velkých ztrátách dorazily Kajikovo jednotky k Dukle. Bohužel již nebylo v jeho silách Duklu obsadit a tak prvními jednotkami v Dukle byly moje tanky. Severně od Dukly byly po krátké přestřelce zajaty poslední zbytky Němců a východně od Dukly se rozhostil klid po boji. Za řekou v Dukle však byla stále početná posádka Němců.

Výpomoc na křídle u plukovníka Mpmv

Po dobytí strategického bodu v Dukle na druhém břehu jsem začal budovat obranu před dotírajícími Němci. Bohužel k dispozici jsem měl pouze dvě velmi oslabené čety samopalníků a pěchoty, které dokázaly ochránit moje tanky před německými vojáky s panzerfausty jen stěží a tak jsem požádal o pomoc jednotky plukovníka Kajika. Na mojí výzvu však nepřišla jediná odpověď. Po půl hodině naprosté nečinnosti ze strany jednotek plukovníka Kajika se mi podařilo navázat spojení s jeho zástupcem majorem Stachaněvem. Zde je záznam telefonického hovoru :
PvP : Plukovník PvP, sháním plukovníka Kajika.
Stachaněv : Zde major Stachaněv, potřebujete něco ?
PvP : Snažím se již půl hodiny spojit s plukovníkem Kajikem, nevíte kde je. Potřebuji pomoc při německém protiútoku.
Stachaněv : Bohužel nemám tušení. Naposledy jsem jej viděl při závěrečných bojích v Dukle, poté jsem s ním ztratil kontakt a od té doby jsem se snažil zorganizovat jednotky a připravit je na případný protiútok.
PvP : Můžete jej zastoupit a poslat mi jednotky na pomoc ?
Stachaněv : Počkejte přichází spojka, moment ……………….. Plukovníku PvP, právě dorazila spojka od našich samopalníků a přinesla zprávu o tom, že po skončení bojů o Duklu plukovník Kajik se vydal na průzkum a po zjištění, že se od blíží další německé jednotky a informacích o stavu svých zbědovaných vojáků nastoupil do svého gazíka a se slovy "Nemám žádné vojáky" odjel neznámo kam. Už jsem kontaktoval vrchní velení a čekám na rozkazy. NKVD již po něm zahájila pátrání.
PvP : Dobrá budu se zatím snažit Němce zdržet. Jakmile budete mít další informace ozvěte se.

Boje v předpolí Dukly

O několik minut později přišel z vrchního velení rozkaz o přidělení zbývajících jednotek plukovníka Kajika pod moje velení.

Pokračuji v útoku na hranice - cílem je celnice. Jako podporu dostávám tanky vedené soudruhem Milanem. Od Dukly jsme postupovaly bez větších problémů a narážely jen na zbytky Němců, kteří díky naší převaze padaly rychle do zajetí. Tanky soudruha Milana cestou po krátké honičce v lese převálcovaly německé štábní vozidlo, v jehož troskách jsme objevily tělo německého velitele obrany - plukovníka Matta.

K větším problémům došlo až přímo u celnice - několik německých jednotek se zde postavilo na tuhý odpor, podporovaný navíc střelbou baterii "osmaosmdesátek" a mnoho kamarádů již nikdo nevstoupí zpět do svojí rodné vlasti. Takový kousek. Naše převaha je však ohromná a tak i přes fanatický odpor Němců jsou za chvíli německé jednotky zahnány přímo na celnici, kde se opevnily. Tady kousek od naší vlasti došlo poprvé k projevu neposlušnosti velitele. Moje jednotky obklíčili celnici a byl vydán rozkaz plukovníku Milanovi, aby svými tanky provedl závěrečnou zteč. Soudruh Milan v rozporu se komunistickými ideami však neposlechl a útok nepřicházel ani po důrazných urgencí rádiem. Nezbylo nic jiného než abych navštívil jeho velení a pod pohrůžkou zbraní jej donutil k úspěšnému útoku. Na jeho obranu musím říci, že jeho jednotky byl těžce zdecimovány v předchozích bojích a že únava přemohla komunistické nadšení, které ovšem dokázal můj Tokarev plně obnovit.

Po dlouhých letech konečně doma - čeká nás odpočinek a doplnění před dalšími boji.