Zimní sraz nám zatim vždy vyšel až na leden, protože prosinec je pokaždé poměrně hektický měsíc a špatně se hledá celý volný víkend. Letos sme se ale domluvili, že sraz v prosinci bude a povedlo se. Velký zájem o účast nás donutil začít se závazným přihlašováním s omezeným počtem lidí, i když nakonec nás bylo míň, než je maximum. Nicméně příště tento systém budeme muset zopakovat, protože jsme softwarově i hardwarově omezeni a nedá se nic dělat. Místo konání bylo opět tradičně v Domažlicích, kam to sice máme všichni poměrně daleko, ale kde je zatím jediná funkční základna našeho praporu. A jak doufáme, bude i nadále.
Sestava praporu |
Zdenec Kajik Lano Mpmv Reno Flint |
Azazel Panzer Matto Alfred 566344 |
Nebudu se moc rozepisovat o klasických problémech s dopravou a dáváním sítě dohromady, neřku-li o čase. Jak už je ale zvykem, bez problémů se to neobešlo. Navíc tentokrát jsem byl na dojezdu poslední já, čili na mě všichni museli čekat. Vzhledem k tomu, že sme se před srazem dohadovali, co a jak vlastně budeme hrát, tak byla příležitost vyzkoušet si i jeden z návrhů a to turnaj. Čili v okamžiku, kdy sem dorazil na místo, bylo několik bitek v nejlepšim. Ukázalo se ale, že skeptici měli pravdu. V tomto množství lidí byl časový rozdíl dokončení bitek opravdu veliký a vznikaly by velké prostoje.
Takže sme se vrhli na klasické scénáře, resp. takový mix mezi klasickými scénáři a scénáři typu alaBoguet. Abysme omezili přípapravu scénáře před začátkem hry, byly už všechny jednotky rozmístěné a hráči měli jen možnost vybrat si z několika jednotek (cca 1/4 každé sestavy). Navíc jsme testovali systém, který se nakonec poměrně osvedčil a který nám umožnil velký počet hráčů. Spočívá v tom, že existuje nejen vrchní velitel, který určuje hlavní strategii a udílí rozkazy, ale je tu i několik dalších velitelů, kteří velí jednotlivým jednotkám. Jako příklad uvedu první bitku, kde za vrchní velitel německé strany byl Flint a pěchotnímu pluku složenému ze dvou praporů (já a Alfred) jsem velel já. Podobně to bylo s tankovým plukem. Výhoda spočívala v tom, že vrchní velitel nemusel dohlížet na všechny, ale stačilo předávat rozkazy nižším velitelům, kteří se pak o jejich plnění postarali v rámci svých jednotek. Tímto sme se vlastně zas o krůček přiblížili skutečné hierarchii velení. Samozdřejmě ne vždy to fungovalo 100%, protože záleželo na strategii vrchního velitele a rozmístění jednotlivých jednotek, ale za sebe mohu říci, že se mi to moc líbilo a rozhodně v první bitvě se nám to osvědčilo.
První odehrávaná bitka byl scénář Bin Dahell ze severní Afriky a myslim, že ta se nám vydařila nejvíc. A vzhledem k tomu, že jsem byl pokárán za reporty z posledního srazu, tak jsem se rozhodl, že tentokrát napíšu jen jeden, ale dám si s ním více práce ...
Druhý scénář doplatil na to, že sme se před srazem se Zdeněcem přeli, o vyrovnanosti scénářů. Jak ukázala statistika, ve většině srazových scénářů vyhrál útočník a tak byla ve scénářích na tento sraz "lehce" podpořena obrana. Už v předchozím scénáři se ukázalo, že sem to trošku přehnal, ale ve scénáři Linie "Sessa" to bylo přímo kritické. Malá mapa bez možnosti většího manévru a nezdolná obranná linie v horském masívu nám dala zabrat a útočníci si na ní doslova vylámali zuby. Na všech místech se nám podařilo jen obsadit předsunutá postavení a vlomit se do obrany, ale k průlomu nikde nedošlo a útok byl utopen v krvi ...
Třetí, Zdeněcům scénář jsme již nestihli začít a tak se odehrávalo zase spousta dalších her a tahounů. Já s Kájikem sme bombardovali Lana v BtR, odehrávaly se rozehrané pbem hry, okukovaly se filmy od Azazela, poletoval se Šturmovikov, kterýho přivezl Lano. Šílená střílečka Bomber Man dala vale všem strategickým a jinak komplikovaným hrám ... Prostě pohoda. Sraz se vydařil, do hospůdky sme zašli, dokonce sme se ani moc nepohádali v průběhu hraní. Navíc Flint měl s sebou opět svůj oblíbený přístroj na lapání obrázků a tak máme opět i docela slušnou fotodokumentaci včetně několika "seriálů", kde hrál jednu z hlavních rolí přeražený zub Mpmv ...
No a na závěr jedna (nebo dvě) veselé historky ... kdo zůstal až do konce tuší. Prostě po té, co odjíždělo auto s moravskou rotou a ohlo mi zrcátko u mého stroje, sem se k němu majetnicky vrhnl, přičemž jsem zabouchnul kufr, kde jak se ukázalo později, byla nejen moje bunda, ale i klíče od tohoto stroje. A dostaňte se do zamčeného Forda bez porušení podstaty látky :o) Zjištění, že náhradní klíče mám v Praze mě nijak neutěšilo, ale naštěstí tu byl Kajik a jeho znalost místních poměrů, takže už za cca dvě hodiny se do auta vlupoval místní zámečník. Co všechno z nim dělal popisovat nebudu, bylo to dost děsné pro oči čerstvého majitele auta ... ale nakonec mi otevřel a ani u toho nevyrobil nové střešní okénko, jak mi s krumpáčem v ruce nabízel Panzer.
No a protože už sme zbyly jen dvě posádky, tak sme vyrazili ku Praze v konvoji. Až do Plzně jsem jel první, Panzer s Mpmv za mnou, před Plzní sme to prohodili, což byla chyba. Do té doby sem totiž chápal, že ten kdo jede za mnou se občas při nějakém předjíždění pozdrží a neřešil sem to. Ale jak byl v čele Panzer. Nejprve slej v Plzni z kruháče na špatném sjezdu ... a způsobil pak prachovou bouři, když se otáčel v hromadě prachu a štěrku ... a pak mi po návratu do Prahy vyčítal, jak sem jel po dálnici pomalu a jak na mě museli pořád čekat. A já zatim div neusnul a kdykoliv sem předjížděl auto chvilku po té, co ho předjel Panzer, tak sem pak musel usilovně brzdit, abych nepředjel i Panzera, protože obvykle čekal hned před předjetým autem a ještě ho brzdil ... tak jen aby bylo v této kauze jasno !!! :o)
Jak už sem se mínil, stejně jako před půl rokem, se i tentokrát na srazu objevil podivný Flintův stroječek, připomínající tužku. Psal sice mizerně, ale o poznání líp mu šly fotky ... a tak se s ním docela hodně blblo a výsledkem bylo 120 MB fotek. Dovolil sem si z toho udělat jen malý výběr ...