PANZER SRAZ - březen 2001
16-18. března 2001
Abysme dodrželi pravidelný termín srazu, březen, nezbylo než udělat další sraz už po dvou měsících, a to v březnu ... Taky nás trošku tlačil MPMV, který už delší dobu vyhrožuje svým odjezdem za velkou louži. Původně se dokonce nabídnul, že sraz uspořádá ve svém bunkru na Kladně, ale když se ukázalo, že účast by tentokrát měla být opět rekordní, přemluvil Kajika, aby nesehnal auto a tím nás donutil, aby se sraz konal jako vždy u Kájika ve Kdyni. Nebylo než se s tím smířit, což většině z nás nědělalo problemy a Moravské rotě nezbylo nic jiného. Zbývalo tedy už jen domluvit termín a technické podrobnosti, s čimž byl jako vždy menší problém ...
Sestava praporu |
|
Kajik Hajaja MPMV Panzer Matto Alfred Lano Flint Cheat |
Ale abych nepředbíhal, vezmu to tentokrát pěkně od začátku. Jedním z nováčků na srazu měl být i Cheat se kterým už delší dobu připravujeme velkou kampaň ve WF a který s téměř buldočí vytrvalostí dává dohromady můj počítač. A protože naposledy jsem s jeho deskou do mého počítače uspořádal menší požár, domluvili sme se, že ke mě před srazem dorazí osobně, smontujeme můj počítač a já ho pak budu navigovat do Kdyně. Mělo to i tu výhodu, že zbytek aut nebude tak nacpán, protože z Moravy měl přijet Lano se Zdeněcem a ještě navíc další nováček Flint. Jak se sice ukázalo, Zdeněce na poslední chvíli složil zákeřný bacil a z jeho účasti nebylo nic, přesto se nás pořád ještě měl sejít rekordní počet a každé místo v autě bylo dobré. Domluvili sme se tedy tak, že Panzer nabere do svého Mause MPMV a Flinta, Alfréd vezme Lana a já se tedy povezu s Cheatem v jeho Cometu, jak, bůhví proč, překřtil svého Favorita. Cheat tedy, asi jako první, v pátek brzo ráno vyrazil směr Praha, aby byl už kolem deváté ráno u mě. To se mu sice povedlo, ale když jsem mu otvíral u mě doma, nemohl jsem se zbavit pocitu, že je nějakej černej. A jak se ukázalo, moje podezdření bylo zcela oprávněně, protože Comet se rozhodl dostát svému jménu a za jízdy na Praju z něj šlehaly docela slušné plameny. Takže Cheat strávil páteční dopoledne ježděním po pražských autoopravnách, což ho nesmírně nadchlo. Tím pádem se i zdržel náš odjezd a tak když byl Comet konečně v pořádku a můj počítač smontován, stál už u mě před barákem i Alfréd s Lanem a vyrazili sme na Kdyni v koloně. A hlavně jsme si mysleli, že teď už se přece nemůže nic stát. Panzer sice už od pondělka prorokoval různé katastrofy, ale po té, co Kájik zdárně vyřešil problém, který se vyskytl ve Kdyni, a Comet zase pěkne svištěl po dálnici, měli sme pocit, že příděl smůly už byl vyčerpán ...
Protože Alfréd jel jako vždy jako ďábel, brzy nám ujel a spojení sme udržovali jen pomocí mobilů, nicméně, jak sme se domluvili, v Plzni na nás měl čekat, protože jeho
orientační nesmysl si eště pořád nezapamatoval cestu skrz město. Zastavil tedy na okraji Plzně a čekal, až se dovalíme s Cometem, kterého jsem pilotoval z
nepochopitelných důvodů já a ne jeho pán a živitel. A jak tak na nás s Lanem čekali, vybuchla náhle a nečekaně na okraji Plzně atomová bomba o síle 136megatun ... nebo
to tak alespoň vypadalo. A když se dým alespoň částečně rozplynul, ozval se zvuk zvěstující konec světa ... a pak se před nimi zvuk zhmotnil v Cometa ... v Cometa bez
výfuku, který jsme nechali na okraji Plzně. No abych to zkrátil, projížděli sme Plzní a všichni frejeři nám záviděli ten úžasný zvuk motoru, Harleyáci stydlivě zalejzali a
Plzeňská děvčata zálibně hleděla na ty dva frajery v tom úžasnym autě. A my zase žádostivě vyhlíželi nějakou další autoopravnu, po které ostatně zatoužil i Alfréd, protože
jeho auto se rozhodlo držet basu s Cometem a začalo taky zlobit ...
Zkrátka a dobře, ke Kájikovi do Kdyně sme dorazili až kolem deváté večer, což byl vskutku rekord. A aby nebyl všem trablům konec, nastalo klasicky problematické spojování počítačů do sítě. Protože náš počet tentokrát už překročil kapacitu Panzerova HUBu, pořídil Kajik další a oříškem se stala komunikace mezi nimi, která se nám moc nedařilo. Další problém byl s Lanovým počítačem, který přijel sice s Lanem, ale bez hardisku. Ten sme sice měli, ale ani po instalaci všeho potřebného i nepotřebného se nám počítač k síti připojit nepodařilo. A to nemluvě o problémech s Flintovým počítačem, který na nás jako na bandu ignorantů mluvil pouze německy. Prostě k prvnímu scénáři jsme se dostali až o půlnoci a to jen díky tomu, že Hajaja měl službu a tak se uvolnil jeho počítač. Začali sme tedy scénář Itálie44, který měl být zlatým hřebem srazu. Po rozdělení stran a lidí Alfréd nějak neunesl ztrátu své vedoucí pozice na německé straně a začal si notně přihejbat šňapsu, čímž postupně bojkotoval nejen úsilí německé Heer o vítězství, ale i náši snahu dohnat ztracený čas. Prostě asi po čtvrtém tahu Alfréd zmizel a mocné chrápání, které se po chvilce ozvalo z vedlejšího pokoje nás ubezpěčilo, že tenhle scénář už asi nedohrajeme. Flint s Lanem se tedy chopili příležitosti a pustili se do soubojů v Close Combatu a nakonec sme postupně všichni zalezli do spacáků s nadějí, že zítra bude líp ...
V sobotu nás už opět bylo devět a až do poledne sme se marně snažili propojit devět počítačů a hlavně rozhodit WF na Lanovym stroji. To sme nakonec vzdali a scénář France40 jsme nakonec hráli tak, že se Lano s Kájikem střídali u jednoho compu. Díky tomuto pozdnímu začátku sme nakonec ani neudělali žádnou významnou pauzu na oblíbenou procházku do restaurace "U černého orla", což sice znamenalo výrazný zásah do našich stravovacích návyků, ale na druhou stranu to umožnilo dohrát scénář už v neděli někdy kolem půl třetí ráno. Po vydatném spánku už tedy mnoho času na další scénář nezbylo a tak místo marných pokusů o dohrání Itálie jsme začali nový, maličký scénář Narvik, který jsme měli šanci během nedělního poledne a odpoledne odehrát celý. To se nám taky povedlo a dokonce se nám podařilo ukončit náš březnový sraz tak rychle, že tentokrát Lano, jako zástupce Moravské roty, dokonce stihnul vlak ...
Tak tedy proběhl a skončil smůlovatý Panzer Sraz. Technické problémy se nás tentokrát opravdu držely jako klíště a tak nezbývá doufat, že příště to už bude lepší. Nehledě na to, že příště si udělám scénáře tak, abych vyhrál !!! :o)
Vzhledem k tomu, že tentokrát se dělala poměrně rozsáhlá fotodokumentace a to dokonce i během naší báječné cesty s Cometem, doufám, že se tu opět objeví několik zajímavých fotek ...
První série je z Panzerova "fotografického přístroje". Bohužel fotek není moc (Panzer většinu upotřebil někde ÚPLNĚ jinde), za to některé (se sněhem) jsou ještě z lednového srazu a ostatní nepoužitelné ...
© Martin Smola, 1999-2017