D+31: „Martinville Ridge“

Tak tahle mise byla od počátku „oříškem“ a já nevěděl, jak ho rozlousknout. Martinville Ridge je vysoký kopec a na něm spousta zakopaných němců. Moje prořídlé jednotky měly ten kopec dobýt a já pochyboval, že to dokážou! Na začátku stál v la Conetiere, na jihu, 2.Btln 175.pluku s 2 rotami pěchoty a na severu, od silnice do Villiers-Fossard a dál na východ, se táhly pozice 1.Btln 175.pluku. Můj 3.Btln 116.pluku měl od 2.kola celkem rychle přicházet od východu na úrovni vrcholu Mon de la Pointe a po silnici č.172.

Pokusil jsem se stanovit si jakýsi plán. Zdálo se mi nesmyslné hrabat se s 2.praporem z la Conetiere do kopce, což by trvalo vzhledem k těžkému terénu celkem dlouho. Nabízela se možnost zkusit se s nimi probít k silnici č.174 a pak k mostu u St.Lo (VP50-1,14). Když nic jiného doufal jsem, že alespoň tento útok odláká část nepřátelských sil z obrany kopce. Z 1.praporu jsem vyčlenil rotu „A“, která se mohla možná v klidu dostat podél říčky na severu přes Bourge d’Enfer až ke vsi s VP25(2,3) na západě, zajistit tento point a případně se stočit na jihovýchod do svahu k Martinville. Zbytek 1.praporu jsem mínil poslat na jihovýchod do svahu k la Crue a obejít tak předpokládané německé zákopy na severním svahu. Společně pak s mým 3.praporem mohlo vše udeřit směrem na západ po hřebeni kopce.

Nevýhodou tohoto plánu bylo značné roztříštění sil, ale pokusit se útočit do svahu proti předpokládaným německým kulometným hnízdům se zdálo jako šílenství. Jednotky byly totiž hned od začátku v zorném poli německých zákopů o kterých jsem nepochyboval, že jsou obsazené Němci. Než bych položil kouřovou clonu, byla by polovina mých sil rozstřílená, nebo značně pocuchaná. Případné zakopané německé jednotky kolem la Crue měly oproti tomu šanci střílet pouze jedno kolo a to ještě do mnou připravené kouřové clony. U Mon de la Pointe a la Crue se mi navíc mohlo podařit koncentrovat celkem skrytě značné množství sil na malý úsek útoku a tedy s velkou šancí na relativně rychlý postup s dostatečnou údernou a palebnou silou!

Plán byl na světě, rozkazy vydány.

Kolem Bourge d’Enfer jsem pro jistotu vyslal na průzkum četu průzkumných M8, která však byla nedaleko VP25 zničena AT děly. Rota „A“ vyrazila směrem k jejím vrakům. Od la Conetiere jsem poslal na průzkum Jeepy, které však byly taktéž rozstříleny AT děly z bunkru na 19,18(VP5). Rota „E“ (2.Btln) však bunkr neprodleně dobyla a AT děla eliminovala. Další průzkumné Jeepy to vzaly kolem la Crue, ale když se stočily po hřebeni na západ najely na miny a následně byly zničeny palbou němců ze zákopů kousek jihozápadně.

Zatímco jednotky 1.praporu pod krytem kouřové clony obsadily la Crue a část se pokusila o násilný přechod minového pole, na jihu nastala krize. Průzkumné M8 jedoucí podél řeky k silnici č.174 byly zničeny palbou StuG IIIG stojících na jižním svahu kopce. 2 čety StuG IIIG pak neprodleně sjely do údolí aby zastavily postup 2.praporu, naštěstí bez valného krytí pěchotou, která však v síle 2 rot z Martinville a okolí rychle tímto směrem začala postupovat. Moje pěchota odvážně zaútočila na obrněnce, ale neměla příliš štěstí. Navíc ze svahu pálily německé kulomety a způsobovaly pěšákům děsné ztráty (na 6 hexů vzdálenosti!!!). Prapor se musel urychleně stáhnout z dohledu nepřítele, nyní již méně jak poloviční!!!

Mezitím dorazil na bojiště celý 3.Btln. Postup po silnici č.172 byl blokován minovým polem, za kterým byla německá opevnění a zákopy. 1.Btln, západně od la Crue, byl pod kulometnou palbou, nicméně se snažil soustředit k rozhodnému útoku na Německou obranou linii v součinnosti s mým 3.praporem majícím útočit podél silnice č.172. V 5.kole šel 1.Btln do útoku, potýkajíc se za velkých ztrát s německými kulomety a minomety na sev.straně kopce. Nakonec se však podařilo donutit Němce k ústupu a do 8.kola se jednotky dostaly až na 500m od Martinville. Mimo jiné zajaly i 2 čety 120mm minometů!

V 7.kole vyrazil opatrně do útoku i 3.Btln kryt kouřovou clonou podél silnice č.172. Útok byl však strašný debakl! Kolem VP50 byly 2 kulometné a 2 pěší čety a oproti úspěšnosti mé střelby nula měly úspěšnost téměř 100%. Strašné ztráty, navíc ihned z údolí přifrčely obě čety StuG IIIG. A tak zatímco se část 1.praporu přetlačovala s Němci už v Martinville, na silnici č.172 byla situace přímo kritická. V 10.kole konečně ženisté odstranili minové pole a uvolnili tak silnici pro moje AT děla. Rota „L“ a část roty „K“ pod velením Peregoryho vytlačily Němce zakopané severně od VP50. Rota „I“ současně donutila pěchotu a část obrněnců ustoupit z VP50. Pak konečně přišly ke slovu moje 3! AT děla. Sice bez valného účinku, ale alespoň jsem cítil šanci. 1.četa roty „L“ zničila 1 StuG, ženisté „disruptli“ druhou četu. Následně, za neustálých přestřelek s Německou pěchotou hemžící se kolem, byly obě čety StuG obklíčeny a společným „asaultem“ zbytků rot „L,K a B“ byly zničeny!!!(11.kolo)

Na severozápadě vše také neprobíhalo tak hladce, jak jsem si představoval. Rota „A“ tady narazila nejen na zakopanou četu AT děl na VP25(2,3), ale také na rotu pěchoty. Ta se ovšem naštěstí posléze začala stahovat na západní svah kopce, nicméně za velkých ztrát se podařilo dobýt VP25 a eliminovat AT děla až v 7.kole. Rota „A“ se pak stočila do svahu, tlačíc před sebou Německou pěchotu. V 10.kole dokonce tato rota dočasně dobyla VP25(5,8).

Na jihu dobyli v 7.kole Němci zpět VP5(15,18) předtím obsazený 2.praporem, ale nakonec ho zlatí američtí hoši získali zpět (ve 12.kole).

Němci provedli rozsáhlý protiútok do svahu z jihozápadu, ale přes veškerou snahu již byla už jejich síla zlomena a útok neměl patřičnou razanci. Stejně urputně se neustále bojovalo v prostoru Martinville, ale i tady byly již pozice mých jednotek dostatečně pevné, posílené zbytky roty „L“ (3 čety s 1,2 a 1 SP). Přes tyto úspěchy byla však situace stále kritická. Počty mých jednotek neustále řídly (mimo jiné i díky dělostřelecké palbě) a přitom od jihozápadu, od St.Lo ve 13.kole přijela čerstvá rota obrněných StuG a StuH spolu s rotou pěchoty! Pokud by vyrazili Němci k Martinville, neměl jsem jim co postavit do cesty. Naštěstí se obrněnci vydali obsadit VP25 na severozápadě odkud pak ostřelovali moje jednotky u Martinville. Ovšem pěchota zaútočila na rotu „A“, která jim musela přenechat VP25(5,8) na západním svahu a za boje ustupovat k Martinville a na jihovýchod. Rychle jsem přesunul drze na nákladních autech do města obě AT čety.

V 15.kole byl kompletně celý Martinville Ridge pod mou kontrolou a značně pokleslá Německá morálka dělala zázraky, takže už jejich střelba nebyla o moc přesnější než moje. Zajišťoval jsem obranné pozice kolem Martinville a silnice č.172 a částí sil odháněl Německou pěchotu řídce útočící. Velký tlak byl však nyní na 2.prapor. Přesto se jedné četě podařilo protlačit až na VP5(7,18) na silnici č.174. Bohužel prapor neměl dost sil point udržet a tak v 19.kole už byl zase v německých rukách.

Po celou dobu probíhala zběsilá palba dělostřelectva obou stran.

Čekal jsem kam se hnou obrněnci a nepřekvapilo mě, že v 20.kole zamířili na jih. Abych zamezil dalším zbytečným ztrátám stahoval jsem vše z dohledu Němců. 2.prapor couval k VP5(15,18). StuG a StuH skončily na VP5(7,18) na silnici č.174, několikrát neúspěšně vystřelily a tím boje skončily.

Musím říct, že průběh téhle mise byl dost vzrušující a náročný. Německá palba měla opravdu devastující účinky, kdežto palba mých jednotek měla úspěšnost minimální. Účast 2 rot útočných děl StuG (StuH?) byla stresující bez podpory vlastních obrněných jednotek. Velet Němcům člověk jako protivník, myslím, že bych neměl šanci. Ztráty byly úděsné. 85SP mých proti 115SP Němců a to v první půlce scénáře moje ztráty zdaleka převyšovaly Německé! Ušetřeny nebyly samozřejmě ani Core jednotky 3.praporu, protože nechat je ladem prostě nešlo. Ztratil jsem 6xSP Rifle, 1xSP LMG a 1xSP HMG. Na to, jak tvrdě 3.btln bojoval byly tyto ztráty ještě minimální. Faktem je, že první vlna byly vždy jednotky 1.praporu!

Alfred