Instrukce
pro tuto misi dávají pocit, že se jedná o oddechovou záležitost: „Vaším úkolem
je rychle postupovat a zmocnit se slabě bráněného prostoru kolem města St.Clair
sur l’Elle“. Pro mě to však v žádném případě nebylo tak jednoduché,
ačkoliv začátek vypadal velice slibně a opravdu působil dojmem malé letní
vycházky k řece…
Průzkumný předvoj Jeepů, M8 a pěší čety z roty „A“
(1.Btln, 116.pluku) narazil v le Rachinel na slabý odpor německé
zajišťovací čety a celkem bez problémů ji zahnal na útěk i když za cenu čety
Jeepů. Od Tournieres v 3.kole dorazila rota „B“ (1.Btln) a LtCol Metcalfe
zřídil velitelství 1.praporu dočasně v la Rachel. Zatímco další průzkumné
M8 postupovaly podél jižního břehu řeky Elle k le Boulay, pronikla první
četa M8 nad řeku s výhledem na Ste.Jean a 1.četa roty „A“ se přiblížila
k l’Eyeque, když předtím zlikvidovala Němce ustupující z le Rachinel.
Jeepy postupující po severním břehu řeky narazily na VP25(17,10) na slabou
ochranu mostu v tomto prostoru, která ale po zásahu dělostřelectva začala
ustupovat téměř bez boje.
Ze severu dorazily ve 4.kole roty „A“ a „C“ 1.praporu.
Rota „C“ začala postupovat na St.Marguerite a rota „A“ na Clouay, zatímco
1.četa roty „A“ již dosáhla bez odporu l’Eyeque a průzkumné M8 les Fresnes. Od
východu, na jižní břeh řeky Elle, přišla už i rota Sgt Peregoryho a byla
vyslána k le Boulay. Průzkumné Jeepy zajistily Ste.Jean. V 6.kole
odvážně četa M8 pronikla do údolí severně od St.Clair-sur-l’Elle a zajala 2
německá pěchotní 75mm děla, která ostřelovala severní úbočí. 1.četa (CoA)
obsadila Clouay a zajistila tak most přes řeku. V té době už byla na
bitevním poli většina mých sil.
Němci, přicházející ve velkém množství ze západu, se
snažili zaujmout pozice s nebezpečnými AT děly a minomety na plošině u
silnice do Lison a přes hutnou dělostřeleckou palbu, kterou jsem je častoval,
působili značné potíže jednotkám postupujícím ze severu. Rota „C“ narazila na
tuhý odpor Němců uhnízděných v St.Marguerite, navíc ostřelována AT děly, a
zbytek jednotek stál nad řekou potýkajíc se s postaveními
v St.Clair-sur-l’Elle a dál za řekou k jihu. Od západu se část Němců
pokusila dostat ke Clouay, ale zásahem tanků a roty „A“ byli zahnáni.
Nakonec jsem musel do útoku na St.Marguerite zapojit 2
čety tanků od Clouay a rota „C“ konečně v 10.kole vesnici dobyla. Jako
vždy působilo mým jednotkám největší ztráty Německé dělostřelectvo a minomety
120mm, čemuž se nedalo příliš zabránit, protože nebylo příliš mnoho míst pro
soustředění jednotek, která by nebyla v zorném poli vražedné palby
německých kulometů. Od 11.kola se pokoušela četa německých ženistů útočit na
St.Marguerite po silnici od Aire a zaměstnala tady téměř celou rotu „C“ až do
konce scénáře.
Části jednotek roty „B“(1.Btln) a roty „K“ se podařilo
překročit řeku v prostoru mezi VP25 a VP50 (zhruba na úrovni le Boulay) a
pomalu Němce vytlačovali z jejich pozic. Ženisté odstranili zátarasy ze
silnice nad St.Clair-sur-l’Elle, na které se k útoku od Ste.Jean chystala
rota „A“ podporována tanky. Město bylo dobyto v 13.kole. Rota „B“ byla
zahnána mezitím zpět za řeku, ale znovu ji za boje překročila a podporována 2
četami LMG vytlačila Němce z VP25(9,15), zatímco rota „K“ Sgt Peregoryho
dobyla VP50(10,17).
Německá postavení byla po celou dobu na západním svahu
údolí a nad řekou a boj probíhal na velmi krátkou vzdálenost, přičemž se velmi
těžko, vzhledem k nemožnosti likvidovat nepřítele jinak než palbou, daly
účelně používat kouřové granáty. V tuto chvíli mi také už bylo jasné, že
jsem měl směřovat útok většiny 1.praporu Metcalfeho přes St.Marguerite přímo
k silnici do Lison, zatímco 3.prapor by zajistil údolí řeky od východu na
západ a pozice nad východním břehem. 1.prapor pak mohl společně s mým
skřípnout Němce ze dvou stran. Ale to je čirá teorie – Bůh ví…
Ve 14.kole jsem zjistil (avšak nebylo to překvapení), že
od la Luzerne přijíždí 2 čety Stug IIIG, které se ale díkybohu nakonec usadily
zcela na jihu u řeky(VP5-10,20). Vzhledem k tomu, že jsem již předtím byl
nucen rotou „I“ a „L“ překročit řeku poněkud severněji z důvodu příliš
přehledného terénu v tomto prostoru pro německé kulomety, byl jsem celkem
v klidu. V 15.kole byla již většina mých jednotek na západním břehu
řeky.
V Německém týlu řádila četa průzkumných M8 a
podařilo se jí eliminovat 2 baterie 120mm minometů na US výstupním VP.
Probíhaly tvrdé boje s německou pěchotou na západní plošině po celé délce,
ale díky podpoře tanků to celkem šlo. V 17.kole za cenu 1 družstva roty
„L“ tanky zničily všech 6 Stug IIIG a rota „L“ pak obsadila VP5(10,20).
V tu dobu jedna minometná salva zasáhla velitelství mého 3.praporu a
snížila jeho stav na polovinu.
Od 18.kola moje jednotky likvidovaly zbytky Němců,
zatímco jsem se dle možností snažil dostat některé na výstupní VP
k získání bodů. Bylo po bitvě…
Myslím, že šlo zvolením jiné taktiky tento scénář
zvládnout poměrně lehce a s minimálními ztrátami. Předpokládal jsem totiž
silná německá postavení i na východním břehu řeky, kde jsem však nenarazil na
žádný odpor, ale k přesměrování jednotek už nebyl dostatek času. Většina
Němců nejspíš totiž také teprve přichází do mapy a to od jihozápadu a západu.
Je samozřejmě otázkou zda postup přes poměrně otevřený terén od severozápadu
(přes St.Marguerite) by nebyl zastaven rychlým soustředěním německé pěchoty,
která to tam měla blíž, nicméně si myslím, že i přesto by se počítač snažil
spíše zajistit VP u řeky a tento prostor by byl asi poměrně volný.
Moje ztráty
Core jednotek byly dost vysoké: 3xSP Rifle, 1xSP LMG, 1xSP 60mm Mortar, 1xSP
Engineer, 1xSP HQ.
Alfred